Šest let po sobě vychází Need For Speed pravidelně na podzim. Šest let po sobě na něj neuvěřitelně nadávám, ale přesto se u něj bavím. Každý díl přinese nové věci, vlastnosti, featurky, a zase mnoho odstraní. Závodilo se v několika městech, na letišti, v továrnách, kaňonech, přístavech, na vesnici, po dálnici, ve dne i v noci, s desítkami aut od hatchbacků přes sedany a SUV až po supersporty, s možností optického tuningu, který sem tam i k něčemu byl, výkonového tuningu, někdy se daly přidat repráky pro lepší hudbu, někdy zas šla přidat česká vlajka na auto. Tak co se namixovalo do Need For Speed Undercover?
Vlastně takové slabé nic, ale jedno zůstává: šílená hratelnost. Auta jezdí úplně psyche, rychlost vůbec neodpovídá realitě, zatáčení a brždění je vtip, ale přesto to je zábavné. A pěkně frenzy, protože když v NFS akceleruje Bugatti Veyron na stovku za 1 sekundu, tak náročnost na rychlé reakce je obrovská. Co se však oproti ProStreet změnilo, je zatáčení. V ProStreet se totiž ve velkých rychlostech nedalo s dobrou sensitivitou zatáčet, zde je to opraveno, takže odpadá neskutečná frustrace z nehod v high speed. Celkový styl hry je tak nejbližší Carbonu, který byl postavený na čiré zábavě ze závodění a ne na šílených bitkách s poldy jak v Most Wanted, a na rozdíl od ProStreetu se opět odehrává v otevřeném městě. Vlastně ve třech městech.
Nechápu, proč tvůrci NFS mají vždy potřebu závodění podložit nějakým kriminálním příběhem. V tom vidím obrovské plus ProStreet, že si prostě na nic nehrál a cíl bylo prostě vše vyhrát a být nejlepším závodníkem. Zde ne, zde jste undercover cop a příkazy vám v krátkých cutscénách se záběry na rty a ňadra dává kočka Maggie Q. V reálu tak závodíte a postupně vám chodí zprávy, že se máte někam dostavit a posunout tak příběh.
Typů závodů tu je docela málo. Nehledejte zde drift, drag ani knockout, jsou ty pouze kolový závod, sprint (A do B), checkpoitový souboj s časem, dálniční bitva (ujet o 300 metrů jednomu soupeři) a útěk (předjet soupeře a být před ním po několik desítek sekund, můžete ujíždět kamkoliv). U ProStreet jsem byl za jejich absenci vděčný, tady opět jsou: policajti. Je to napínavé a náročné, ale prostě mě štve se honit za úkolem typu zničit 20 cajtů a utéct za 5 minut. Nakonec jsem to vše vyhrál (resp. i dominoval – překonal rekord), ale cajty prostě nemám rád – Most Wanted jsem málem rozpráskl o zeď, v Carbonu naštěstí tak moc nebyli.
Naštěstí ze 187 závodů (celková čistá hrací doba byla 16 hodin) těch honiček není moc, takže hlavní náplň hry je adrenalinové závodění v šílených rychlostech. Nutno dodat: s debilní AI soupeřů – nelze vypnout catch-up, takže když jedete druzí, auta před vámi bourají a nepoužívají zkratky, když ale jedete první, soupeři se extrémně snaží vás dohnat, a je víceméně jedno, jakým autem jedete. V průběhu hry získáte auta zadarmo, ty stačí vytunit po výkonové stránce a je hotovo, optický tuning je slabý a navíc k ničemu, takže jsem neměl důvod si s ním hrát.
Kladně rozhodně nelze mluvit o grafice, celý obrazový zážitek je hodně odfláklý. Svět je sice velký, ale je kriticky nedetailní, mrtvý, neosobní, s hnusnými texturami. Jedinou výhodou snad je, že lze zničit různé věci okolo cest (včetně oblíbených pursuit breakers jako benzínka nebo billboard). Slabá grafika má ale pozitivní vliv na náročnost na hardware: Undercover si spustíte v pohodě i na opravdu staré šunce. Já jsem si vypnul filtry a efekty, které vypadaly odporně, a hra se pohybovala okolo 50FPS. Při šílených rychlostech (jak už jsem naznačoval, 400 km/h je ve hře tak 600 km/h) někdy dochází k momentu, kdy obrazovka zmodrá a čeká se na doloadování nových objektů – hra se tak na milisekundu sekne, zapauzne, a zase rozjede. Může to vadit, mě ne. Co mě vadí je však opět divná podpora wide režimů, na mém 1280x800 displeji šlo nastavit pouze 1280x720, což však nebyl 16:9 obraz, ale nějaký roztažený paskvil (viz screenshoty).
Na sountracky Undergroundů rád vzpomínám, hudba z Undercover je ale úplně o ničem. U zvuků jsou dobré hlavně jednoznačně rozeznatelné motory aut, jinak nic slavného. Celé Undercover není nijak slavné, ale naštěstí je zábavné, takže to úplný propadák není. Je však více než jasné, že další takový mix už vyjít nemůže a NFS potřebuje nový impuls.
Hodnocení:
Undercover ničím neoslní, v mnoha stránkách zklame, ale nedá se mu upřít ta zábavná arkádová NFS hratelnost.
70%
Klady:
Jednoduchá zábavnost
Dobrá ovladatelnost
HD cutscény
Slušná trvanlivost
Nenáročnost na HW
Zápory:
Soundtrack
Nevýrazná grafika
Podložení kriminálním příběhem
Není důvod kupovat a zkrášlovat auta
Sem tam frustrace z policistů a soupeřů
28. února 2009
Need For Speed Undercover: opět zábavné, ale kriticky nevýrazné
23. února 2009
Assassin's Creed: epické dobrodružství
K Assassin's Creed jsem se nakonec dostal hlavně ze zvědavosti - trailery a recenze mě extrémně nepřesvědčily ke koupi, ale nakonec po slevě na pět stovek jsem si nechal říct. A jak jsem teď rád, že jsem to udělal. Assassin's Creed je jedním slovem EPIC. Svět Assassina vás buď nechá chladným, nebo vás totálně dostane.
AC se odehrává v době křižáckých výprav na blízkém východě, kdy hráč ovládá člena řádu Assassinů Altaira, který si musí znovu získat po nepodařené misi důvěru u "šéfa" řádu. Ten vám rozdává questy. Ty spočívají v asasinaci nějakého člověka, templáře, padoucha, který škodí lidem. Než jej ale budete moci zabít, musíte se dopracovat k informacím, které vám samotný akt vraždy usnadní. Zbavíte se stráží, z rozhovoru lidí odposlechnete místo, kde se osoba vyskytuje, ukradnete mapu tajných vchodů apod. Asasinace je vždy velmi originální a celá akce, od dostání se na místo, přes shlédnutí cutscény až po samotnou mordu a následný útěk je vyloženě skvělá a byly to jedny z nejlepších herních zážitků, co jsem zažil.
Lví podíl na tom má překrásná grafika. Tři velká města jsou plná života, lidí, a úžasné architektury, kde pravé kouzlo tkví v interakci s nimi. Lidé ve městě nejsou jen loutky, jsou to naprogramovaná NPC, která reagují na to, když do nich žduchnete, nebo když uvidí vytasený meč. Na to špatně reagují nepřátelé. Nedílnou součásti AC jsou šermířšké souboje na blízku, které jsou dost náročné na zvládnutí, nicméně vypadají skvěle. Klasickým úkolem mimo hlavní příběh je právě třeba zachránění nevinného občana, na kterého si dovolují stráže. K dohrání hry na 100% je i toto potřeba splnit, stejně jako sesbírat vlajky (je jich šíleně moc) a zabít templáře po celém herním světě.
Celková trvanlivost hry je ohromně vysoká. A nikdy mě nepřestala bavit. Altair totiž je správný akrobat a kaskadér a lezení po budovách a všem jiném možném je geniální. Skákat přes střechy, lézt na věže, šplhat přes zdi, chodit po římsách - to vše je naprosto boží a tvůrcům dávám 1* za to, jak vše pěkně naprogramovali. Za chvíli vám tento parkour přejde do krve. Postupem hry také Altair získá lepší akrobatické schopnosti (ale také lepší zbraně a brnění).
Naprosto bezchybnou stránkou hry je hudba, namluvení a vůbec celá zvuková stránka. Co nepotěší je absence titulků (jasné, anglicky umím dobře, ale titulky to vždy zjednoduší - pozn.: hrál jsem ENG verzi, českou bych fakt nechtěl), místy obtížnost (hlavně šermířské souboje v pozdějích fázích hry) a také neskutečná pomalost hry v podobě dlouhých loadingů, nemožnost přeskakování (i už jednou viděných) nehratelných sekvencí a také samotné vypínání hry, které je nutné udělat snad v pěti krocích, práce na dvě minuty. Také musím zmínít, že pro pravou grafickou extázi je nutné docela výkonný hardware. Přes všechny chyby je ale Assassin ve svém jádru tak dobrý a tak novátorský, že za ten skvělý herní zážitek jsem se nebál dát opravdu velmi vysoké hodnocení.
Hodnocení:
Tak monumentální hra, že jsem všechny negativa, které mě neskutečně štvaly, nakonec zapomněl a jen jsem vzpomínal, jak skvělý Assassin's Creed byl.
92%
Klady:
Oku ladící vzhled (grafika, lokace, efekty)
Animace, pohyby
Volnost postupu
Skákání, lezení
Namluvení, zvuky, hudba
Dlouhá trvanlivost
Malé detailíky
Živoucí svět
Zápory:
Absence titulků
Pomalost (loadingy, nemožnost skipovat animačky/rozhovory, idiotské vypínání)
Nutný novější hardware
Místy zmatek v ovládání
Později trochu stereotyp
Nestabilita
Sem tam těžké
A jako bonus koláž fotek míst ze hry, jak vypadají dnes:
22. února 2009
Pussycat Dolls, Tesla Aréna, Praha, 21.2.2009: Krásná podívaná po všech stránkách
"Ahoj Praho, ahoj Česko, milujeme Vás!" Do pražské Tesla Arény zavítaly Pussycat Dolls a nebyly to pouze tyto hlášky, kterými potěšily. Pětice amerických zpěvaček-tanečnic v čele s Nicole Scherzinger předvedla skvělou show. A potvrdily, že tanec a efekty dávají hudbě nový rozměr.
Celý report na musicserver.cz
21. února 2009
B-Day Bounce, Discoclub Pacha, Praha, 20.2.2009: Americkočeská hiphopová pařba
Soupiska interpretů akce B-Day Bounce v pražském discoclubu Pacha byla obrovská, na narozeniny majitele Skoop Entertainment mělo vystoupit na třicet DJů, rapperů a jiných interpretů z celého světa. Hiphopové noci chyběla lepší organizace a časová přesnost, přesto si fanoušci tohoto žánru párty užili.
Celý report na musicserver.cz
7. února 2009
Orion a James Cole, Vladimir 518, Hugo Toxxx + hosté, Retro Music Hall, Praha, 6.2.2009: Neskutečná oslava pražského hip hopu
V pátečním Retru nám pánové z pražského hiphopového labelu Bigg Boss předvedli pořádnou rapovou párty, z které publikum šílelo. Křtila se "Orikoule", společná deska Oriona a Jamese Colea. Účastnili se Matěj Ruppert, Roman Holý, jako support vystoupili Vladimir518 s Hugo Toxxxem.
Celý report na musicserver.cz
Čistychov - Posledný doberman: Solidní druhá sólovka slovenského psa (7/10)
Čistychov toho za svoji hiphopovou kariéru dokázal hodně - málokdo má ve své diskografii tolik položek. "Posledný doberman" je jeho druhým sólem, v Česku možná přehlíženým, na Slovensku ale přijatým velmi pozitivně. Obsahuje mnoho skvělých tracků, celkově ale z recenze odchází spíš jako jezevčík.
Celá recenze na musicserver.cz
