Touch And Go, Palác Akropolis, Praha, 26.3.2009: Would you go to bed with me? S připomínkami ano

Troubit na trumpety by se nám líbilo! Je to akorát 10 let, co Evropou prosvištěly hity "Would You...?" a "Straight To... Number One" anglické jazzpopové formace Touch And Go. Nyní se představili živě v Praze. Jejich první album bylo zároveň poslední, mají ještě elán při hraní stále toho samého?

Celý report na musicserver.cz

Celý článek

Vanessa Hudgens - Identified: Nepovedené nadějné snažení Disneyho idolu (4/10)

Vanesse Hudgens bylo osmnáct let, když se "High School Musical" stal v roce 2006 fenoménem. Po propuknutí mánie rychle vydala první album "V" a za dva roky hned další "Identified". Evropa se jej však dočkala až teď, dávno po premiéře posledního HSM, kde hraje. Zpívá jí to lépe tam, nebo na vlastní desce?úvodní část článku

Celá recenze na musicserver.cz

Celý článek

Grand Theft Auto IV: kritické ohlédnutí za herním veledílem

Tohle není ani tak recenze GTA IV, jako spíše ohlednutí psané po srovnání myšlenek a dohrání hry na 100%. Takový soubor poznatků, které se mi z této epické hry nějak vryly do paměti. Grand Theft Auto IV vás nepřestane překvapovat, stále se dočkáte nových situací a všimnete si dalších maličkostí a detailů. Liberty City je neskutečné, Rockstar Games jsou naprostí magoři. Škoda, že obrovský rozsah hry se musel negativně projevit na některých vlastnostech herního světa.

Zápory se pamatují více, takže proč nezačít hnedka kritizovat PC konverzi. Jasně, na PC můžeme hrát v obrovských rozlišeních (na konzoli pouze 1280x720) s extra detailními texturami, skvělou kvalitou stínů, delším dohledem nebo mnohem vyšším počtem aut… bohužel však za cenu krutých nároků na hardware. Ano, GTA IV je nejnáročnější hra a bezpochyby ještě nějaký čas bude. Je to první hra, která benefituje z čtyřjádrových procesorů – a není se čemu divit: stačí chvíli sledovat dění ve hře a zjistíte, že najednou se toho vypočítává neskutečně mnoho – od objektové fyziky přes chování chodců až po zapisování šíleně obsáhlých statistik. Je to první hra, které vlastně 1 GB grafické RAM zdaleka nestačí. Posunovače kvality obrazu jsou kruté i pro ty nejvýkonnější počítače. A to ani hra neumí antialiasing.








A teď k tomu přidejte celou proceduru toho, aby se GTA IV vůbec rozjelo. Kromě 15 GB samotné hry ještě zlý instalační Wizard potřebuje toto: instalace DX9, instalace C++, instalace Windows Media, instalace Games For Windows Live, instalace Rockstar Games Social Club. Následně musíte udělat toto: registrace GFWL, registrace RGSC, SecuRom načtení, aktivace klíčem, spuštění RGSC, přihlášení do RGSC, spuštění hry, spuštění GWFL, přihlášení se do GWFL, stažení aktuálního patche, případně .NET updatu… prostě 2 hodiny práce. A teď ještě musíte doufat, že nebudete jedním z těch, kterým se nezobrazují textury apod. Tím jsem byl postižen i já, po dlouhém přenastavování všeho možného ve hře i v počítači jsem nakonec GTA IV dokázal rozjet. 840x480 s minimálními detaily roztažené na můj 1280x800 displej vypadá opravdu nevábně a i tak se FPS pohybovalo okolo 15, byl jsem ale i za toto rád. Omluvte tak sníženou kvalitu screenshotů, které nejsou pěkňoučké, přesto jsou myslím zajímavé obsahem.








Zpět ke hře samotné. K její podstatě. Co totiž na GTAčku už od trojky nejvíce obdivuji je schopnost naprosto skvěle vystihnout všechny problémy Ameriky. Rádia, billboardy, budovy, příběhové animace, auta, hlášky lidí na ulici… to vše je tak pravdivé, až z toho mrazí. Samozřejmě je vše uděláno s pro R* typickou nadsázkou, takže všechny zlé issues a narážky jsou provedeny tak, že se u nich neskutečně zasmějete. Grafický ráz hry i ztvárnění města je sice trochu temnější než v předchozích dílech, sranda je ale stále na každém koutu.








Liberty City je jedním slovem úžasné. Žádná jiná hra není a pár let ani nebude takto perfekcionisticky propracovaná. Každý chodník, strom, dům, střecha, chodba, fontána… jsou části dokonalého celku. Čtyřka je navíc znatelně bliže realitě co se týče měřítka světa, přece jen Liberty City v GTA III bylo mnohem menší a méně detailnější, stačí porovnat třeba velikost Central Parku. Tedy, zde samozřejmě pod jiným názvem, stejně jako ostatní důležité lokace z New Yorku. Zahrajte si GTA IV a pak až budete sledovat film z NYC, skoro se leknete, jak je to přesné a vše poznáváte. Naprosto geniální, tohle prostě nikdo jiný než R* neumí.








K dopravě po městě můžete klasicky použít auta a motorky (ze začátku oproti předchozím dílům jsou vehikly hodně složité na zvládnutí), nově si však můžete zavolat i taxíka, což je rozhodně jeden z nejlepších vylepšení konceptu oproti předchozím dílům. Jízdu totiž můžete skipnout. Taxík je tak levný a extrémně rychlý, přejet normálně celé město totiž na pár minut je. Herní svět se rozkládá na třech hlavních ostrovech, takže sem tam můžete využít i loď. Letiště JFK tu samozřejmě také najdete, na letadla se ale můžete pouze dívat, Dodo se nekoná:-(. New York se však neobejde bez helikoptér, které jsou tu třeba i v podobě vyhlídkových letů. Škoda, že motorek, lodí i helikoptér tu je strašně málo a auta opět mají klasický nešvar, kdy najednou jezdí tak maximálně pět modelů, což je hrozný trapas (viz screenshot s oranžovým sporťákem níže).








Hodně kritizovanou stránkou hry jsou aktivity s přáteli, z velké části nutné k 100% dokončení. Musíte je brát na jídlo, na bar, do strip klubu, na představení, na šipky, na výlet lodí nebo na mnou neoblíbený bowling a 8ball kulečník. Každý je šikovný na něco jiného a bowling a kulečník jsem prostě neuměl moc zvládnout, takže pro výhry jsem se hodně nadřel. Vyloženě záchvat smíchu a zlosti jsem dostal po jednom 8ballu, kdy se navždy posralo osvětlení stolu (v jediném místě, kde jej lze hrát) a od té chvíle hraji v naprosté tmě. A světe div je, šlo vyhrávat. Nebylo by to však možné, kdyby hra automaticky nenatočila tágo na nějakou kouli. I tak ale nechápu, že jsem jenom viděl černou obrazovku a akorát nějak šťouchal do myši a ono to tam třeba spadlo.








Přátele si zpřístupňujete postupně s procházením příběhu. Celá hra má 94 misí, dají se projet i pod 10 hodin čistého času bez animaček. U misí se asi nic extra už nedá vymyslet, přesto se rozhodně budete bavit. Všude zmiňovaná mise s vyloupením banky je rozhodně mazec, stejně jako stěžejní posunovací mise a závěrečný climax. Potěší několik momentů, kdy můžete ušetřit smrti váš cíl nebo si naopak vybrat, kterého z dvojice lidí zabít, což (minimálně) ovlivní budoucí herní život. Všechny extra úkoly k 100% dohrání a získání achievementů (hurá, konečně zas Games For Windows hra s Live achievementy!!!) si můžete nechat po hlavní příběhové lince. A že jich není málo. Kromě kompetitivních aktivit s přáteli se po vzoru starých dílů dočkáte likvidace hajzlů z policejní databáze, skákání šílených stunt jumpů, hledání balíčků (no, v tomto případě exterminace 200 holubů), závodů, čórek vybraných aut, asasinací, rozvozu drog nebo automatové hry QUB3D. Škoda, že tu není oblíbená/nesnášená masochistická sanitka :-) a některé dobré věci, co byly v San Andreas.








Obecně GTA IV oproti předchozím dílům ztratilo několik featurek, což rozhodně zamrzí a každý absenci té své oblíbené opláče. Jako že si nemůžete zajít do posilovny, nebo že tu je hodně málo zbraní a oblečení. Pak ale zjistíte, že 4ka nabídne zas něco úplně jiného jinde. A exceluje v detailech. Doporučuji článek 100 maličkostí, které milujeme na GTA IV od GamesRadaru. Třeba, jak se Niko dívá dozadu, když couvá, nebo jak si nasadí helmu na motorku, nebo jeho chůze při opilosti, nebo zvuk pokažené sirény, když policejní cruiser poničíte, nebo házení mincí do mýtné brány, troubení auta, když zastřelíte řidiče a hlava mu spadne na volant, proskočení předním sklem, když narazíte do sloupu. Je toho hrozně moc.







Stěžejní sociální novinkou v GTA IV je mobil a internet. Přes mobil si můžete domlouvat schůzky, je tam kalendář, můžete si na něj objednat jiné vyzvánění nebo tapetu nebo zjistit název písničky z rádia a hned si ji v reálu připravit ke koupi na Amazonu. Mobil také použijete v misích, třeba tak zjistíte, kdo je target nebo vybouchnete bombu nebo vyfotíte rukojmího. Také můžete zavolat 911 a mnoho dalších funkčních čísel. V internetu zase máte mail, seznamku a také desítky stránek klasického R* parodického typu reprezentující rádia, auta a jiné produkty z Liberty City, ale také třeba s mapami, které pomůžou s hledáním skoků a dalších skrytých věcí.







Soundtrack je opět masivní, bohužel pro mě stále nedosahuje legendárnosti písniček z GTA III a skvělého výběru pro Vice City. V San Andreas i GTA IV jsou mnoho super songů, rádií je ale moc a tak nakonec je zábavnější poslouchat šílené reklamy. Nějakou divnou náhodou se mi velmi zalíbilo Liberty City Hardcore Radio, kde mají ty vypalovačky fakt grády a svůj styl. A Nas a Kanye na hiphopovém rádiu jsou taky cool. Samozřejmostí PC verze je možnost si nacpat vlastní MP3 pod Independence FM.







Multiplayer jsem oproti mým běžným herním návykům překvapivě vyzkoušel a rád bych jej aji hrál, ale je na můj komp už příliš moc - kromě padání kvůli nějakým errorům se často hra suše odpojí ze session s hláškou, že mám moc pomalý počítač. Ale jinak je to určitě sranda. Co jsem nezkusil je integrovaný video editor – hra mi totiž s přihlédnutím k výkonu mé mašiny ani nepovolila si ukládat do paměti uplynulé sekundy hry, z kterých následně sestříháte video, které pak můžete uploadnout na Social Club. Což je Rockstaří komunitní platforma pro jejich hry, kde existuje pro GTA IV boží odměnový/statistický systém, kde na svou virtuální poličku dostanete pohár za dokončení příběhu, 100%, holubů, skoků apod. a taky si vše můžete srovnat s ostatními hráči (jako např. že jsem příběh dohrál v první stovce nejrychlejších z celkových desítek tisíc hráčů ;-).

Tak jsem to GTA IV sečetl. Některé věci na něm hrozně zamrzí, mohly být lepší nebo vlastně mohly být ve hře a nejsou. GTA IV je prostě nová platforma a věřím, že do dalších pokračování R* zas vše vylepší. Nebudu dávat hodnocení, upřímně nevím, kam bych jej v intervalu 75%-95% umístil.








Plusy:
Obrovské žijící město
Tisíce malých detailů
Taxík
Integrace do Games For Windows Live
Integrace do Rockstar Games Social Club
Mobil a internet
Poprvé multiplayer
Příběhové mise stále baví
Stále přítomná sranda
Fyzika a animace
Trvanlivost

Mínusy:
Soundtrack až moc široký a nechytlavý
Nutnost dělat blbiny s přáteli
Náročnost na hardware, složitosti okolo PC verze
Hodně druhů aut, které se ale neobjevují najednou
Málo ostatních dopravních prostředků, zbraní, oblečení...
Chybí oblíbené featurky předchozích dílů

Bonusové screenshoty: ragdoll smrt, bug s průhledným Nikem, dohrání hry na 100%

Celý článek

Rihanna - Good Girl Gone Bad: The Remixes: Špatně servírované výborné remixy (6/10)

Velmi povedené třetí sólové album Rihanny "Good Girl Gone Bad" vyšlo už v květnu 2007 a i díky novější rozšířené "reloaded edici" přineslo osm úspěšných singlů. Již součástí deluxe verze původního vydání bylo CD remixů, které v trochu pozměněné podobě vychází nyní sólo. Má to smysl?

Celá recenze na musicserver.cz

Celý článek

F.E.A.R. 2: Project Origin

Pět krabiček vedle sebe. FEAR preorder bonus, FEAR, FEAR: Extraction Point, FEAR: Perseus Mandate a nově i FEAR2: Project Origin. Od první ukázky původního FEARu jsem byl na hru fakt natěšený (tvůrci No One Lives Forever!) a u dema jsem se vyloženě posíral strachy, ale zároveň jsem si skvěle a zábavně zastřílel, navíc v zpomaleném čase. Plná hra pak byla super, psycho pasáže byly něco unikátního. Datadisky sice nepřinesly nic moc nového, byly ale stále dobré a zábavné, jen trošku nesmyslně zamotávaly příběh. Ten je naopak ve FEAR2 pěkně vysvětlován a už teď se těším na FEAR3.

Dneska trochu více screenshotů, vždyť takové krásné apartmá nejde odbýt jednou fotkou :-)








Ale zpět ke dvojce. Project Origin, jak už každý ví, začíná těsně před koncem jedničky, atomový výbuch areálu Armachanu tak zažijete jako člen jednotky projektu Harbinger z povzdálí... z apartmánu ředitelky Armachanu, jejíž záchrana je váš první úkol. Vše se ale mnohem více zvrtne a Alma a Replica soldiers proti vám opět stojí v plné síle.








No, v plné síle ani moc ne, hra je totiž dost lehká, a to i přes nemožnost libovolně ukládat postup – checkpointů je dostatek a do půlky hry snad nehrozí, že umřete. Ke konci hry samozřejmě vojáci už přes brnění něco vydrží (hlavně mutant, co oživuje mrtvé), celkově to ale prostě je docela jednoduché. Oříšky v podobě soubojů s mechem (robotem-obrněncem) jsou oproti jedničce vyloženě banální, megasilný raketomet ho okamžitě odrovná. Ale první setkání s ním bez této zbraně má hodně do sebe.








Od level designu nelze čekat nic převratného, což někoho může zklamat, já jsem ale rád, že je FEAR2 stále dobrý v tom, co umí – připravit pěknou zábavnou jednosměrnou desetihodinovou cestu hrou. Nejlepší je rozhodně mise v základní škole, potěší dvě pasáže s ovládáním robota v rozbořeném městě, kde trochu škoda, že nepřátelé nepřicházejí ve větším počtu. Trošku větší řezba přijde ve dvou pasážích, kdy ovládáte stacionární flak cannon na střeše transportéru.








Trvanlivost hry si můžete prodloužit důkladným prozkoumáváním všech prostor, kde najdete boostery reflexů (delší zpomalení času) a také dokumenty, které jsou naprosto esenciální, vysvětlují toho totiž velmi mnoho (hlavně zmiňovaná škola je docela mazec). Byl jsem velmi zklamán z recenzí prestižních časopisů, kde si stěžovali, že příběh FEAR2 je opět zmatený, protože dokumenty asi vůbec nečetli. Navíc za tyto věci dostáváte achievementy, které ale trestuhodně nejsou v rámci Games For Windows Live, i když FEAR2 pod GFW patří. Je to velká ostuda pro tuto značku, když jen GTA IV, Kane & Lynch a Gears Of War a pár dalších má achievementy i pro Windows a ne jen X360. Ještě jedna maličkost mimo hru tu je: před nainstalováním hry se vám do počítače nacpe i Steam, do kterého se pak musíte přihlásit a na váš učet si hru aktivovat, což znamená jediné: CDčko a obal můžete vyhodit nebo někomu jen tak darovat, protože už jej nikdy nepoužijete, serial key jste navždy svázali s pouze vaším účtem.








Zbraně nové nečekejte. Opět je zde problém čtyř slotů, kdy nevíte, jestli si nechat ultimátní zbraně (raketomet, pulzní zbraň, napalmomet, sniperka, co zabíjí na 1 střelu) a doufat tak, že do jediné zbylé útočné pušky, co nesete, budou dále vypadávat náboje z nepřátel. Novinkou (objevující se teď často v akčních hrách, přišlo s tím myslím Call Of Duty 3) jsou souboje na blízko, kdy musíte něco mačkat, abyste nepřátele odstrčili a zabili.








Také přibyla možnost shodit stoly a jiné věci a vytvořit si tak kryt (což je kromě vybuchování barelů snad jediná možnost interakce s prostředím). Dělání těchto provizorních krytů je ale úplně k ničemu a udělal jsem to jen pro achievement. Nepřátelé to dělají rádi, je jim to ale málo platné, ve slow-motion je stejně zabijete, než stačí něco udělat. V běžné rychlosti hry jsou pak naopak až nezvykle hbytí, až hyperaktivní. Což pak vypadá, že jsou úplní idioti, prostě AI se nepovedla. Takže ani nebudete moc nadávat, že se nedá naklánět.








Grafika se obecně u FEAR2 moc nechválí, já s ní ale problém nemám, i dnes se mi velmi líbí, navíc to není žádný zabiják hardware a dost mě potěšila nativní 16:9 podpora. Efekty a použití shaderů, hlavně tedy ve scary scénách, jsou příkladné, lepší jsem nikde neviděl. Naprosto špičkový je instrumentální doprovod, který geniálně dotváří atmosféru.








Nedostatků jsem vyjmenoval docela dost, inovací jsme se moc nedočkali, přesto je FEAR2: Project Origin velmi kvalitní zábavná hra a přehnaně kritické hodnocení si vůbec nezaslouží.

Hodnocení:
FEAR2 pokračuje v tom, co mu jde nejlíp, a za ten zábavný zážitek si jej velmi cením.
85%








Klady:
Stále pěkná grafika, 16:9
Pasáž s robotem, kanonem
Škola a pár dalších lokací
Halucinační pasáže, lekání, hodně krve, psycho
Sbírání informací
Rychlé načítání, nenáročnost na HW
Hudební doprovod

Zápory:
Dilema se zbraněmi
Statické prostředí
Nijaký cover systém
Jednoduchost
Achievementy nejsou součástí Live

Celý článek