Moje přítelkyně a hry

Moje přítelkyně doma nemá počítač. Je to škoda, říkám si na jednu stranu a představuji si ICQ, když nejsme spolu, jednodušší práci do školy, okamžité zjistění informací po netu. Je to výhoda, říkám si na druhou stranu, protože v hodinách počítačů na škole se naučila hrát hříčky, které já nesnáším stejně jako hry na mobilu, hlavně když jde jen o to nahrát nejvyšší skóre. Takže to když jdu například uvařit večeři a vrátím se, tak má spuštěné "kostičky", "koulovanou" nebo "cihličky"... hry.cz lepší názvy nevymysleli:-).
Už mě to štvalo, tak jsem ji spustil jedinou hru, kterou mám na desktopu nainstalovanou: GTR2:D. Moje Maki sice má řidičák, ale od zkoušek nejezdila, tak jsem byl zvědavý, jestli bude kroutit volantem jako tříleté děcko, nebo bude chápat, jak auto ovládat. Samozřejmě jsem dal nejlehčí obtížnost a zapnul kontrolu trakce a ABS, ale k mému překvapení jí to docela šlo a navíc jí to i bavilo:-), v co jsem ani nedoufal! Po pár kolech (kde jinde než na Brnu, ostatní tratě jsou na prd) jsem ji zapnul soupeře, které sice dokázala předjíždět, ale často spíše vražením než objetím a hlavně nedokázala konzistentně jet bez bouračky... což se ale bez tréninku nedaří ani mně, že ;). Jsem ale prostě rád, že i opravdová hra, ve které o něco jde, holku zabaví! Až bude mít po maturitě a já po zkouškách tak jí to zas musím spustit...