14. července 2008

Půlrok 2008 v hudbě 1: Madonna, Offspring a Coldplay

Prvních 6 měsíců roku 2008 bych označil za pro mě hudebně přínosné. Dočkal jsem se několika nových alb mých oblíbených interpretů a i zajímých debutových desek. Co doporučit, co raději neposlouchat? Dneska jsem si vzal na paškál Madonnu, Offspringy a Coldplay.

Madonna - Hard Candy
Nemůžu popřít, že Timbaland je moje jednička hudebního businessu. Justin Timberlake, Nelly Furtado, Duran Duran, Rihanna, Britney Spears, M. Pokora, vlastní album... všechny super hity jsou výtvorem Tima Mosleyho a/nebo Natea Hillse, Timbaland+Danja. Madonna chce být a je in a v dnešní hiphopové době se rozhodla pro další změnu stylu a sáhla po této osvědčené dvojici, kterou ještě doplňuje Justin Timberlake, a také po Pharrell Williamsovi (z The Neptunes, N*E*R*D), aby jí album vyprodukovali. Výsledek? Dobrý, v mých očích skvělý, ale přesto ne 100% oslnivý.
Timbaland a Danja si jedou svůj standard, jejich produkce jsou na vysoké úrovni, přesto hitový potenciál spatřuji pouze ve skvěle energickém 4 Minutes, kde Madonně sekunduje Justin Timberlake... nebo ono je to spíše naopak:-). Hard Candy obsahuje další pokračování série Cry Me A River=> What Goes Around.../...Comes Around=> Rehab=> Falling Down se jménem Devil Wouldn't Recognize You, a překvapivě to je opět dobré:-). Co je pro mě ale velkým překvapením je skvělá forma Pharrella. Vždycky se mi líbil, ale v posledních dvou třech letech bych na prstech jedné ruky napočítal jím produkované písničky, které se mi líbily. Zde se ale předvedl a nemám výhrad. Jeho výtvorem je 7 z 12 tracků, ani jeden není moc rychlý, spíše jsou vláčné, pomalé, možná nudné, přesto skvělé! Pharrell prostě neumí udělat Timbalandovinu:-), ale přesto jeho produkční práce je zde velmi originální. A co teda z celým albem? Madonna není vlastně příliš dobrá zpěvačka, ale v tom hudebním průmyslu to fakt umí a tohle album je pro mě velmi přístupné, proto dávám 8/10.


The Offspring - Rise And Fall, Rage And Grace
Offsprinzi jsou pro mě totální klasika, sledovat pecky z Americany v Esu, ty jo, to byly časy. Offspring vytvořili za svou dlouhou kariéru obrovské množství hitů, poslední Splinter sice nebyl kdovíjak úspěšný, mně se ale moc líbil, v některých písničkách dokonce nebyl znát jejich klasický styl. S čím přišli po pěti letech? S deskou, která je určitě zklamání. S deskou, která není špatná, ale neoslní.
První poslech hned prozradil song You're Gonna Go Far, Kid, jasný hit, ale ostatní písničky byly takové nijaké. Žádné nové nápady, postupy, hrátky. Nuda, takových písniček by vyprodukovali desítky. Navíc tam dali pár pomalých songů, které jsou normální tak u Green Day (Wake Me Up...) nebo Billy Talent (Surrender), ale u Offspring jsem je teda nečekal. Ou jak mě to bolí, že album nedopadlo lépe. Ono totiž opravdu není hrozné, naopak, je vklidu, ale bohužel očekávání bylo mnooohem větší, pustil jsem si jej asi pětkrát a už jsem na něj v podstatě zapomněl, škoda kluci, 6/10. A nakonec jsem na Rock For People taky nejel, sorry...


Coldplay - Viva La Vida Or Death And All His Friends
Ke Coldplay jsem si docela dlouho hledal cestu, v patnácti letech jsem asi na ně ještě neměl náladu, takže jejich originální videoklipy jsem na MTV okamžitě přepínal. Před třemi lety jsem slyšel názor, že si Coldplay poslouchají holky, co mají právě "své dny". Nevím, jestli to byl impulz:-), ale vyhledal jsem jejich singly a všechny poslechl a zjistil, že to je boží hudba. In My Place, Clocks, Yellow, Trouble... když v televizi začali vysílat boží videoklip k Talk, tak už jsem byl v podstatě jejich posluchačem, sám jsem Talk na single tipoval. Na čtvrtou desku jsem tak byl hodně zvědav.
Viva La Vida je neuvěřitelná deska. Nevím, co v ní je, ale mně se zdá magická. Písničky mají pro mě neskutečnou atmosféru, po instrumentálním intru mě začátek druhé Cementeries In London úplně zarazil do židle, jak je silný. Celá deska je krásná symfonie, spíše pomalá a smutná, někdy ale energická, přesto zasmušilá, prostě Coldplay. Výrazným nedostatkem je počet písniček. Máme tu deset tracků. Intro a devět a půl písničky, prostě málo. U Linkiní Minutes To Midnight jsem měl podobný pocit: deska skvělá, přesto krátká a nejde zcela jasně vypíchnout nějaké singly kromě asi dvou, deska více funguje jako celek. Viva La Vida je krásný celek, jen mohl obsahovat více, 8/10.

Příště kouknu do hiphopu...

Žádné komentáře: