30. července 2008

Půlrok 2008 v hudbě 4: Lil Wayne, M. Pokora, N*E*R*D a G-Unit

Hm, co vyšlo zatím v roce 2008 a nebylo hip-hop nebo rnb:)? Moby, P.O.D. a R.E.M. (sorry, recenzi Accelerate nečekejte), jinak samí černoši:-). Ok, Matt Pokora ani Madonna nejsou černoši:D, ale jejich produkční tým ano... No, tak nejspíš poslední přehled máte zde:

Lil Wayne - Tha Carter III
Obrovský zářez na Billboard chart musel zaznamenat každý, dát milion v prvním týdnu se už 3 roky nikomu nepodařilo. Wayne na to jde šikovně, etér zaplavuje nekonečnou řadou mixtapů a featuringů, takže deska byla hodně očekávaná. Takový úspěch jsem teda ale nečekal. První single Lollipop je super, druhý s minimalistickým beatem A Mili mi ale leze na nervy (tady se opravdu nedá mluvit o pisníčce). Sám Wayne řekl, že finální skladbu tracků na albu měl na starost spíše distributor, takže se prostě poskládalo vše ucházející, co za poslední dobu nahrál. Naštěstí tu je mnoho světlých bodů. Hned první 3 Peat je good, Mr. Carter s Jay-Z i Good Money s T-Pain jsou skvělé. Phone Home od mých oblíbených Cool & Dre (autoři Hate It Or Love It od The Game nebo We Made It Busty a Linkinů) s mimozemskými zvuky je taky moc dobrá, Kayne West se pěkně producentsky předvedl na Comfortable a Let The Beat Build. Pomalé rnbčka moc nemusím, ale Tie My Hands s Robin Thickem a Mrs. Officer s Bobby Valentinem jsou ok. Playing With Fire mi připomíná některé písničky Gnarls Barkley, fúzí zvuků a vokálními výjeky. Poslední outrová písnička DontGetIt sází na Don't Let Me Be Misunderstood od Nina Simone. V deluxe edici pak album pokračuje především předčasně leaknutými tracky, kde se mi už líbí jen I'm Me. Skoro 2 hodiny materiálu je dost, přičemž hodina z toho je fakt velmi kvalitní a ač jsem původně chtěl ohodnotit za 7/10, při psaní recenze jsem zjistil, že tam je fakt moc dobrých věcí:-), takže 8/10.


M. Pokora - MP3
Nemám rád francouze, to tak na začátek. Matt Pokora je ve Francii bestseller, distributor ale zatoužil po mezinárodním úspěchu, tak Timbalandovi dal (údajně) 800 tisíc dolarů za produkci alba, kde se nakonec od něj objevilo 5 tracků. Musím říct, že mě Pokora štve, bo chce být Justin, a Justin je jen jeden. Možná si je toho i vědom Timbouš, takže se na produkci moc neukázal, single Dangerous mě snad už i otravuje a za zmínění stojí jen Catch Me If U Can, který je naštěstí vyloženě povedený. Z ostatních tracků bych ještě vypíchnul They Talk Shit About Me a I Loved U, jinak to je bída, průměr nebo pokus o Justina, nebo dokonce v outrové Through The Eyes pokus o kopii pomalé Timbalandoviny:-), takže 5/10.


N*E*R*D - Seeing Sounds
Jak už jsem tady psal u Madonny, Pharrell Williams po slušném rozjetí značně upadl, ale vypadá to, že svítá na lepší časy. Nová deska N*E*R*D je totiž... hm, přinejmenším nevšední. Ani náhodou u mě ale nepřekonává předchozí Fly Or Die s pilotní She Wants To Move. Možná jste slyšeli Everyone Nose, aneb All The Girls Standing In The Line For The Bathroom:-), což je taková funky hravá skladba. Windows s kytarou je taky fajná, Anti Matter s ženským samplem v refrénu a zvuky jako z Gorillaz mám taky rád. Kterou nesnáším, je Spaz. To není písnička, to je uchu nelahodící zvuky ve smyčce:-). I když i ta má dobré pasáže, pomalé a takové jakoby od Fatboye Slima. Pomalá Sooner Or Later je povedená a líbi se mi stejně jako třeba The Way She Dances nebo Maybe z poslední desky. Happy je taky fajná. You Know What mi připomíná jeho práci pro Madonnu, a to byla dobrá práce. Ono tam je většina písniček dobrých, ale ne opravdu hodně dobrých a celkově se mi album hodně obtížně poslouchá, zvuky mi prostě nějak neladí, promiňte pánové, odnášíte si ode mě 6/10.


G-Unit - T.O.S. (Terminate On Sight)
Trvalo 5 let, než se po sólových projektech vrátili G-Unit k tvoření společné desky. S 50 Centem se prý špatně vychází, takže po odchodu Gamea ho opustil i Young Buck a na albu tak vystupuje pouze jako featured artist v 5 tracích. Začíná to dobře, Straight Outta Southside je prostě dobře úderné. Piano Man má hodně dobrý beat, singlový Rider Pt. 2 s auto-tune effectem je kvalitní, zvláštní je ještě You So Tough. Zbytek bych se ale nebál označit za shit nebo podprůměrný materiál. Unylé produkce běžného G stylu, které ale kouskům z prvního Beg For Mercy nesahá ani po paty. Stejně jako Pokora má T.O.S. 16 tracků a za něco stojí čtvrtina z nich, co s tím? To snad ani na 5/10 není, dostáváte za 4/10 za zklamání!!!

České a slovenské hip-hopové releasy si proberu zvlášť, po deskách H16 a Hugo Toxxxe ještě čekám na Wiche a Oriona s Jamesem Colem.

Žádné komentáře: