Filmový přehled číslo jedna: 21, 10,000 BC, The Last Mimzy a Jumper

Vítám všech 3,5 návštěvníků blogu u nového seriálu mikrorecenzí filmů:-). Vzhledem ke kvantům snímků, které sleduji, je časově nemožné napsat kloudné několikaodstavcové recenze, proto jsem se rozhodl uvěřejňovat krátké dojmy z aktuálních trháků z kina a DVD(ripů). Dneska tu máme filmy 21, 10,000 BC, The Last Mimzy a Jumper. Názvy odkazují na IMDB, respektive CSFD.
21 - Oko bere
Vysokoškolský student Jim Sturgess (např. Across The Universe) se přidá do týmu matematiků vedených zvláštním učitelem Kevinem Spaceym a učí se počítat karty v blackjacku (21), aby tak obrali kasína v Las Vegas. Ovšem jejich počínání neunikne bystrému oku Laurence Fishburnea a do filmu se tak přidává i krimi prvek. Plusem jsou určitě pasáže s kartama, kterých je ale málo, používání přestrojení je napřed naznačeno, pak nevyužito, na hlavního hrdinu i jeho milostný objekt Kate Bosworth se dobře dívá, stejně dobré je střídání zápornosti a kladnosti postav Spaceyho a Fisburnea. Celkově má film spád, žádná sláva to ale není, 7/10.

10,000 BC - 10 000 př. n. l.
You gotta be fucking kidding me! Emerich zešílel, po nijakém Dni poté přichází 10 000 př. n. l., o kterém lze mluvit jedině jako o braku. Při sledování jsem měl pocit, že se zkřížilo Putování s dinosaury, Kleopatra a Lovci mamutů a to vše od scénáristů a režisérů Scary/Epic/whatever Movie. Film je neskutečně nudný a blbý, ale dělá to tak dobře, že je vlastně směšný: děj je očekávaně primitivní, co ale filmu nasazí korunu, jsou nelogičnosti, třeba hrdinové jsou jak z kosmetického salónu, ale sem tam zašmouhaní hlínou, aby vypadali dostatečně "z doby kamenné", stejně jako jejich perfektní angličtina s akcentem idiota (zde exceluje Cliff Curtis), v 20 minutách se vystřídají ledovce, džungle i poušť, na které Egypťané staví 12 tisíc let před naším letopočtem mamuty pyramidy, nehledě na to, že celá epická cesta vypadá spíš jako několikahodinový školní výlet, protože ji absolvovali akorát v trenclích a téměř bez nutnosti občerstvovat se. Od třetiny jsem film sledoval už jen jedním okem a oběma jsem se jen koukal na hrdinku Camilla Belle v sexy šatách z doby kamenné. Né prostě je to shit jak cip, 2/10.

The Last Mimzy - Mimzy
Na tento film jsem si vzpomněl, když vyšly The Spiderwick Chronicles ze stejného žánru rodinné dobrodružné fantasy. K němu je u Mimzyho ještě nutné přidat sci-fi, protože zde se dvěma dětem dostanou do ruky zvláštní hračky poslané z budoucnosti. Sestřička a bráška objevují magické možnosti hraček, které jim mimojiné dávají neuvěřitelné vědomosti a také psionické schopnosti. Zároveň spolu s rodiči, učitelem, ale i agenty FBI přicházejí na to, co je opravdový účel těchto zdánlivě mimozemských zařízení. Ač se to trochu stydím přiznat, z filmu jsem byl opravdu nadšený, nadpřirozené prvky se mi velmi líbily, dětičky byly roztomilé a celkový zážitek byl prostě super. Nelze jej však doporučit dětem, sci-fi je pro ně málo stravitelné, nešetrné zacházení s chudáčkem plyšovým králičkém Mimzym pak zcelajistě vyvolá zběsilý pláč:). 8/10.

Jumper - Jumper
Hop. Skokan je fakt blbé označení, ale je to člověk, který se umí teleportovat, když se zamyslí na ono místo. Frajeřina, co? Škoda, že tu ale je řád Paladinů, kteří jim závidí a tak je systematicky likvidují, takže jejich kápo Samuel L. Jackson si vyhlídl i Haydena Christersena, který si pomocí teleportace načórkoval milióny a nyní se snaží získat zpátky srdce své dávné lásky Rachel Bilson. Na filmu je skvělý spád, scény opravdu jedou, žádné zdržovačky, vše plyne rychle, jasně, navštívíme několik míst, pokoukáme se na několik soubojů a hop, je tu finální "bitva". Jumper není nijak zázračný, svým nenáročným přístupem si mě ale získal. Za Rachel dostane +, Samuel je +, krásná barevná paleta taky +, Hayden těžko říct, ale řekl bych, že na roli Jumpera se hodí, stejně jako ve Star Wars, i zde to je nedisciplovaný frajírek;). 7/10.

V dalším díle zhodnotím tři filmy včetně nejnovějšího Wanted, na které jsem byl v premiérový den v kině...

Celý článek

F.E.A.R. Perseus Mandate: jen další strach?

F.E.A.R., skvělá akční hra, měla moc zajímavý a tajemný příběh, ve kterém bylo moc otázek. První datadisk Extraction Point na ně bohužel vůbec neodpověděl a ještě víc vše zamotal, takže jsem se v tom už vůbec neorientoval.
Sierra chtěla vydindat další penízky ze skvělé značky a tak přichází Perseus Mandate, který je prostě "další FEAR.", v dobrém i špatném smyslu. Příběh Perseus Mandate jsem už vůbec nepochytával, ale to je docela jedno, hra je postavená hlavně na mixu hustých akčních a hororových pasážích, takže hlavní je do všeho střílet a na konci vlézt do helikoptéry :-).











Co určitě vím je, že se děj odehrává paralerně s původní hrou (opět si užijete mega výbuchu komplexu;) a ovládáte jistého borce, který chudák zas neumí mluvit. Čekají vás noví nepřátelé, nové zbraně a stará známá hratelnost. Hrací doba je tak akorát, střídají se různá prostředí, některé vypadají hrozně (opět kanceláře, chodby, tunely), některá lépe, celkově je ale FEAR engine po těch pár letech překvapivě nic moc (nebo spíš až hnusný) na to, jak je na MAX náročný... a to swapování, které mimojiné upozorní na příchod nepřátel, je stále otravné. Jinak nepřátel tu je někdy dost najednou a jsou pořádně tuzí, často se tak zapotíte.









Velké plus dostanou tvůrci za infarktové lekací scény, hrůza toto;-), je to ale nejlepší a stále skvělý prvek celé série. Malým bonusem po dohrání jsou 3 přídavné speciální adrenalinové mise s obrovským počtem nepřátel a časovým limitem. Zvuková a hudební kulisa je opět výborná. Tak, co mi zůstalo v paměti? Moje infarkty při leknutí, skvělé utíkání před a bitva s robotem a hnusné šedé lokace...
Pozn.: screenshoty jsou lehce spoilerové, protože při souboji s 10 nepřáteli není na focení čas, naopak při "diváckých" scénách je:-).









Hodnocení:
Další několikahodinová variace na téma FEAR je povinností pro fanouška. Nečekat nic objevného! Pro ty ostatní: za 6 stovek máte buď Persea nebo původní FEAR v Gold edici s Extraction Pointem. Chce to Platinum, že :-)?
75%

Klady:
Noví nepřátelé
Nové zbraně
Pár pěkně vypadajících lokací
Infarktové lekací scény

Zápory:
Další zamotání příběhu
Noname hrdina
Stará hratelnost
Silně zastaralá grafika, přesto na MAX docela náročná
Swapování při procházení lokacemi a nahrávání nepřátel a skriptů
Některé odporně vypadající lokace

Celý článek

Gears Of War: unikátní akce i na PC

Microsoftu na X360 docela chyběl killer titul. Gears Of War jím měl být. A povedlo se. Ostatní platformy tuto zvláštní 3rd person akci mohly po určitou dobu jen závidět. Naštěstí Epic Games a Microsoft jsou hodní a GoW pro naše PC převedli a ještě přidali bonusy navíc!

Jste Marcus a vycházíte z vězení... bývalý voják, co někdy něco posral a teď to musí napravit tím, že zastaví invazi hnusné rasy Locustů, kteří se vyrojili z podzemí planety Sera, která vypadá jako taková temnější Země, s obrovskými skalnatými pustinami a zvláštními městy s baráky v gotickém stylu. Celkově jsou lokace a grafické podání bombastické, projdete si rozsáhlá města s kostely, domy, továrnami, zahradami, náměstími, mosty, slumy, ale podíváte se také mimo města na venkovské sídlo nebo do podzemních tunelů Locustů. Často je hodně tma a pasáž ve městě v noci je super hororová;-). GoW používá zvláštní barevnou paletu a filtry, to spolu se skvělými lokacemi a krásnými efekty dodává hře prostě unikátní look. Na toto všechno navíc nepotřebujete extra nové železo! Teda ne že by moje screenshoty (ATI X1600) vypadaly nějak překrásně, to ne :-)









Samotný boj je specifický: postupujete (většinou se spolubojovníky) postupně mapou přes hory nepřátel, kde klíčovou roli obstarávají překážky - k jakémukoliv místu se můžete přikrčit a skrýt se tak před nepřátelskou střelbou, házet zpoza něj granáty, naslepo střílet, pohybovat se podél překážky, přeskočit ji nebo rychle přikrčeně přeběhnout k další. Překážky hojně využívají nepřátelé, kteří většinou jsou takový grunti, sem tam nějaké škaredé příšerky a speciální kategorií jsou pak bossové, jeden takový souboj je vyvrcholením celého aktu, který je exklusivně pro PC.









Takovým poznávacím znamením GoW je automatická puška Lancer, která má vepředu (místo bajonetu:-) motorovku. Ke zbraním se váže skvělá featurka: aktivní nabíjení. Vždy jsme zvyklí zmáčkout R a je hotovo. To není realistické, protože ve válce se ne vždy povede přebít rychle. Při přebíjení tak vidíte status bar, kde je vyznačeno normální přebití, skvělé přebití a špatné přebití (zaseknutí), v praxi tedy pro nejlepší výsledek zmáčknete R a pak R podruhé v tu chvíli, kdy je posunovátko na pozici skvělého přebití. Zdraví je také originální - když to moc schytáváte, uvidíte ikonku a musíte se schovat. Stejně vidíte i spolubojovníky, které můžete vrátit do boje, když jsou zranění. Specialitou je kooperativní single ve dvou. Nemá smysl už dále GoW popisovat, jedná se o celkově unikátní, velmi povedenou a audiovizuálně bombastickou akci!









P.S. Musím se přiznat, že na hry opravdu nemám nekonečně času, takže po nesčetných nepovedených pokusech jsem finálního bosse byl nucen zabít s pomocí traineru. Hrál jsem na nejlehčí obtížnost ze tří, někdy to je prostě dost těžká hra! (budu se opakovat, ale checkpoint savy jsou teď prostě všude, no :-/)









Hodnocení:
Na Gears Of War je krásné, že je prostě "jiné". Skvělá hra, co dodat.
85%

Klady:
Nezvyklé pojetí boje s krytím
Přidaný obsah oproti X360 verzi
Aktivní přebíjení
Lokace s boží architekturou
Filmové zpracování
Překvapivě nebolestivá HW náročnost

Zápory:
Checkpointové savy
Místy těžké už na nejlehčí obtížnost
Propojení s XLive (mazání savů!)

Celý článek

Call Of Duty 4: Modern Warfare: takhle má vypadat FPS!

Zlé Activison nám trojku nepřineslo na PC (prý není moc o co stát), ale s čtyřkou si plně napravili reputaci. Přináší největší zlom v sérii v podobě přesunu do moderní doby a nové grafiky. Singleplayerovou kampaň si zahrajete střídavě za amerického mariňáka a člena britských SAS a navštívíte země Středního východu a Rusko a Ukrajinu. Příběh pojednává o ruském ultranacionalistovi, který chce uchvátit moc, získá nukleární zbraně a na odlákání pozornosti zorganizuje puč v zemi produkující ropu.

Call Of Duty vždy excelovalo v atmosféře a celkovém podání. Čtyřka vyšla bombasticky. Tolik extatických wow a ahh jsem už dlouho u žádné hry nezažil. Těžko všechno popsat, efektních dechberoucích momentů se tu dočkáte opravdu mnoho, stále se něco děje, hra umí být skvěle napínavá, jak akční a rychlá, tak pomalá a tichá a i přes jasné cíle "dostaň se tam a znič to" je originální, včetně meziher jako masivní bombardování nepřátel z letadla, sniperování, kdy je nutné sledovat vítr, mazec destrukční jatka zpoza kulometu vrtulníku, oblíbené ujíždění autem a střílení po pronásledovatelích, nebo samotné úvodní titulky, kdy vás jako prezidenta oné Středovýchodní země vezou na popravu.









Už při nich poznáte kvality enginu, grafika je jedním slovem povedená, navíc na horší nastavení vhodná i pro starší DX9 mašiny (takové MOH: Airborne naopak vypadá hnusněji a je náročnější). Autoři se zaměřili na kvalitu a intenzitu a Call Of Duty 4 je tedy neskutečná jízda, která ovšem trvá na běžnou obtížnost něco přes 5 hodin. Nutno ovšem říct, že i normální obtížnost je dost challenging, protože nepřátel je neuvěřitelná spousta (opravdu moc!), vy nemáte quicksave, ale checkpointy a navíc přebíjení zbraní (mimichodem jde nést jen 2) trvá docela dlouho. Vyšší obtížnosti jsou tedy určeny pro opravdu zkušené hráče.









Je zde ale pěkný důvod ke znovuhrání, protože sbíráním notebooků posetých po lokacích získáváte "cheaty" jako například černobílý nebo inverzní mód, nekonečně nábojů, bullet time, zabití protivníka způsobí jeho explozi ve staré pneumatiky a podobné blbinky:-), plus Arcade mod, kde musíte co nejefektivněji procházet hrou a dostáváte skóre (jako třeba v The Club). Call Of Duty 4 berte všemi deseti!









Hodnocení:
Úchvatná podívaná, strhující atmosféra, rozmanité mise, chytlavý příběh... Call Of Duty 4 se prostě moc povedlo, škoda, že za zvýšenou cenu nabízí jen krátkou, a někdy frustrující kampaň.
94%

Klady:
Atmosféra, desítky dechberoucích momentů
Některé božsky vypadající lokace, grafika celkově
Dobré ozvučení i hudba
Divoká akce
Ovládání bombardéru a kanónu vrtulníku
Bonusy po dohrání

Zápory:
Krátkost singlu (trochu přes 5 hodin)
Někdy těžké - 1. haldy nepřátel, 2. dlouhé přebíjení, 3. checkpointový systém (hrál jsem na regular, v dnešní době odklonu od quicksavu prostě chtějí hru natáhnout a zamaskovat její krátkost checkpointy)
Cena

Celý článek

Company Of Heroes a Opposing Fronts: skvělá strategie a datadisk

Company Of Heroes
Strategie z druhé světové tu jsou odjakživa, mě osobně ale série jako Close Combat, Combat Mission, Blitzkrieg nebo Sudden Strike ani Codename: Panzers jaksi nelákaly. Trailery z Company Of Heroes však měly něco do sebe, měl jsem pocit, že hra bude stejně zábavná jako Age Of Empires, přestože bude v prostředí druhé světové války, které mám rád z Commandos. Za hrou stojí Relic Entertainment, tvůrci Homeworldů a Warhammerů 40,000, a za svou odvedenou práci si zaslouží jedničku s hvězdičkou. CoH je nejenže krásně vypadající, ale i originální, zábavná a atmosférická real-time stragie, která vám v paměti zůstane opravdu nadlouho.

V patnácti misích kampaně ve Francii ovládáte americkou rotu a svedete boje proti Němcům v městech, vesnicích, na mostech a kopcích i v přísně střežených základnách ve dne, v noci, za slunečna i bouřky. Ať už to jsou příběhové cutscény mezi misemi nebo hra samotná, vše vypadá nádherně, efektně, přitom realisticky. Modely domů, vehiklů i vojáků jsou detailní, efekty krásné, zničování objektů vyloženě úžasné, spolu s bezchybných zvukovým podáním (včetěn hlášek vojáků;) je prostě prezentace hry skvělá, tady nemám jedinou námitku. Samozřejmě pro maximální kvalitu je nutné vlastnit odpovídající počítač.

A jak se vůbec tato RTS hraje? Styl hraní je totiž hodně odlišný od klasik jako Age. Jsou zde tři zdroje: lidská síla, munice a palivo. Ty můžete získat jediným způsobem - zabíráním kontrolních bodů a jejich připojováním k základně jakožto hlavní budově. Struktura budov je klasická, na trénování vojáků, na stavění vozidel, tanků, stanice mediků apod. Tyto budovy staví engineeři, kteří ale také umí budovat kulometná hnízda, zákopy, pískové barikády, zábrany proti tankům, položit miny nebo upgradem se vybavit plamenometem nebo detektorem min. Upgrady jednotek jsou skvělá věc, za určitý obnos si je můžete vylepšit například lepšími zbraněmi nebo u vozidel například přídavným kulometem. Také zde funguje získávání zkušenosti jednotek, u každé strany trochu jinak, a taková veteránská skupina je pak v bojišti opravdu znát. Jednotek je tak akorát, máme tu klasické pěšáky, kulometčíky, bazookáře, snipery, elitní jednotky, obrněné transportéry, jeepy a sajtkáry, lehké a těžké tanky, stacionární i pohyblivá děla a mnoho dalších. Každá jednotka zabírá určitý počet populace, populační limit je hodně limitovaný, v CoH jde opravdu o strategii, ne o početní výhodě mega armády. Lidské jednotky jsou vlastně skupiny, takže kulometná jednotka jsou 3 vojáci a jednotka pěšáků má 5 vojáků. Vy pak ovládáte celou jednotku, stejně také zkušenost a upgrade vždy dostává celá jednotka. Pokud někdo z jednotky padne, lze jej doplnit, pokud jste u základny.










Přesun vojáků je řešen pěkně, kdy jako v Brothers In Arms vidíte kolečka, kam se přesunou, když kliknete. Hra také rozlišuje míru krytí, takže za kamenou zdí se vám jen tak nic nestane. Stejně tak na volném prostranství proti kulometnému stanovišti nic nezmůžete a budete se krčit u země dokud nepřijdete s jinou jednotkou, která proti hnízdu zahájí palbu nebo se pokusí na něj hodit granát. Hra je skvěle vybalancovaná a je tedy jasné, že s kulometem proti tanku nepůjdete, ale dotáhnete pojízdné dělo a pořádně to napálíte do jeho zadní části, kde má nejméně pancíře. Stejně také vojáci střílející zevnitř domu jsou skoro nezranitelní, dokud do okna nehodíte granát nebo nespravíte fasádu ránou z děla nebo náletem. Takový nálet je jen jedním z desítek specialit, které si můžete zaslat za command pointy, které fungují stejně jak shipmenty z home city v Age Of Empires 3, získáváte je primárně zabíjením nepřátel a stavěním. Na začátku si vyberete, do které ze tří kategorií budete body investovat, čímž se vlastně specializujete, a pak už je utrácíte. Kategorie, tedy spíše "stromy" pro command pointy jsou zaměřené různě, na vzdušné síly (výsadky, nálety, bombardování), tankovou armádu (vylepšování tanků, posílání unikátních tanků) a další.

Kampaň je hotová asi za 15 hodin, je dobře svižná a opravdu skvěle jsem se při ní bavil, jen jsem teda i na normální obtížnost často nadával, když se nedařilo:-). Absenci kampaně za Němce supluje možnost hry za ně v skirmischi a multiplayeru. Jako v každé strategii, jiná "rasa" má svá specifika, jednotky, budovy, vylepšení, ability. Co mě ale přívadělo skoro až k nepříčetnosti byly loadingy, které se ne mém počítači protáhly na MNOHO MINUT! Důvodem je asi velikost savů, mají průměrně 20MB, ale stejně nechápu, co tam tak dlouho trvá. Navíc když už se to spustilo, tak se všechno ještě doloadovávalo, takže všechny cutscény jsem měl fest trhané, protože se prostě ještě dotahovaly... a začátky mise taky chvílu počkat, než se vše dokončí. Dost frustrující.










Hodnocení:
Originální strategie se skvělou kampaní, na kterou se navíc krásně kouká.
94%

Klady:
Skvělá prezentace - grafika, destrukce, hudba, příběh
Upgrady a speciální schopnosti jednotek
Neokoukaný styl strategického hraní
Krytí a další reálné chování jednotek

Zápory:
Větší HW náročnost
U mě několikaminutové loadování misí
Někdy se opravdu zapotíte

Bonus: jak může vypadat hra s trainerem, který umožní zrušit populační limit :-)









Company Of Heroes: Opposing Fronts
Co vylepšit na strategii roku 2006? No přidat německou kampaň! A jakou jinou epizodu 2. světové války zvolit než operaci Market Garden, kde Němci zastavili ambiciózní akci Spojenců obsadit v Holandsku pomocí výsadkářů mosty přes Rýn. V osmi opět skvělých misích budete vést Němce za jejich posledním vítězstvím. Němci sice v multiplayeru původní hry byli, tady však oproti Wehrmachtu ovládáme Panzer Elite, a s tím souvisí nové jednotky (tanky!), ability nebo obranné struktury.








Hochům z Relicu se to asi zdálo málo, tak pro nás do hry přidali i Brity, s kterými si zahrajete 9 misí vedoucích k obsazeních francouzského Caen. Ti mají velmi odlišný styl hraní: jejich klíčovým prvek je mobilita budov. Lze je prostě přesouvat, protože to jsou vlastně velké transportéry! Také mají velitele, které vylepšují schopnosti jednotky, ke které je nasazen. Samozřejmě mají také své unikátní jednotky, schopnosti a vzdálené podpory.

Každá strana má také opět vlastní systém skillování jednotek. Hra stále vypadá neskutečně dobře a stejně dobře se i hraje, vyšší obtížnost je opět dobrou výzvou. Šikovnou věcí je, že Opposing Fronts jsou samostatnou hrou, ale když máte původní CoH nainstalované, tak jeho kampaň můžete spouštět přímo z OF a díky vyrovnávacímu patchi můžete v multiplayeru hrát za všechny čtyři strany, v případě vlastnictví jen jedné hry vždy jen za ty dvě, co tam jsou, ale proti jakékoliv ze stran.








Hodnocení:
Důstojné pokračování nejlepší strategie, co více říct.
90%

Klady:
Zůstávají všechny klady CoH + nové strany, nová vylepšení, nové kampaně

Zápory:
Zůstávají všechny zápory CoH

Celý článek